Paris Photo 13

Ani ne měsíc po návštěvě Říma jsem vyrážel do Paříže. Kotník, který jsem si právě v Římě odrovnal, už byl celkem v pohodě, ale stejně jsem s sebou tahal hůl, abych noze odlehčil a celou tu srandu bez větších problémů odchodil.

Protože jsem tentokrát cestoval sám, zvolil jsem pro svoji cestu letadlo, přece jen to je rychlejší a v jednom i levnější. Cesta to byla veskrze nezajímavá a nezáživná, snad až na to, když do vlaku z letiště nastoupili cikáni a začali hrát, zpívat a vybírat – holt Francie. Teda obrat mě o peníze zkoušeli už na letišti podpisovou akcí za kdovíco následovanou výběrem nějaké hotovosti. Původně jsem si jich ani nevšiml, ale když se začali hlasitě vztekat na nějakého cestujícího, který jim odmítl hotovost dát, už je nešlo přehlédnout.

Ubytování jsem měl, stejně jako minulý rok zarezervováno v Smart Place, kousíček od severního nádraží. Po příchodu na recepci jsem se ale dozvěděl, že jsem měl „štěstí“ a moje rezervace byla upgradována do Vintage Hostelu – po úvodním vyděšení co mě asi čeká, jsem zjistil, že moje nové ubytování je prostornější a čistější – on to opravdu byl posun k lepšímu za stejnou cenu. Teda příšerně tam skřípaly postele a byla mizerná wi-fi, ale nic, co bych nebyl připraven řešit (špunty do uší a vlastní wi-fi v telefonu).

Photo Paris je největší fotografický veletrh v Evropě a při své posedlosti fotografií jsem si ho nemohl nechat ujít. Předchozí dva ročníky mi ukázaly, jak moc se mění spektrum snímků, které jsou podle galeristů zrovna prodejné, letos tomu nebylo jinak.

Potkával jsem snímky, které se ani zdaleka nepřibližovaly výtvorům, které jsem potkával předchozí dva roky. Měl jsem pocit, že potkávám větší množství černobílých snímků z dob před druhou světovou válkou, více fotografií od českých autorů (byť autorů samotných nepřibylo). A oproti předchozím letům tu bylo o 90% více koláží a snímků s ručními zásahy.

Také tu bylo mnohem více a větších stánků nakladatelů fotografických publikací a i počet autorských autogramiád se zvýšil.

Obecně to vypadalo, že celé Paris Photo roste, byť zůstává v původních prostorách. Po projití asi půlky expozic jsem zjistil, že už nejsem ani ve stavu psát si poznámky a mam co dělat abych je diktoval do Evernote v telefonu.

K loňskému doporučení pořídit si vstupenku předem online a obejít tak frontu u vstupu, bych tentokrát doplnil vzít si nějakou svačinku do batohu, stánky mají prd, a ještě u nich je fronta na čtvrt hodiny.

Po odchodu z veletržního paláce jsem vyrazil na tradiční večeři v Creperie Au Lus d’Argent a odsud pak do larpové hospody Dernier Bar avant la Fin du Monde. A jak má dlouhé jméno, tak zajímavý podnik to je, každý kousek prostor z jiného světa. Je tam Star Trek, Game of Thrones, postapo bar za pletivem, ale třeba i TARDIS. Jediným problémem se ukázala absence mojí francouzštiny (do příště už to mělo být lepší, měl bych za sebou mít víc než tři lekce).

Fotografovat jsem tentokrát příliš neplánoval, na druhou stranu nebyl bych to já, kdybych cestoval bez fotoaparátu. Nakonec jsem ale přivezl více snímků než minulý rok, ale možná to bylo právě tím, že jsem si vzal jen jeden objektiv a žádné doplňky… prostě jsem si zase dal spoustu omezení a ono mě to jaksi motivovalo.

Po sobotní večeři jsem si obešel ostrovy a zjistil, že Seina je opravdu slušně rozvodněná, a začal cíleně fotit. Pak jsem ještě plánoval krátké kolečko na Sacre Coeur. Jenže tam se ukázalo, že to nebude krátké kolečko, najednou totiž kolem mě nebyly téměř uniformní pětipatrové domy, ale každý domeček byl výrazně jiný, navíc už bylo tak pozdě, že se vytratila i většina turistů a já se mohl bavit.

A nebyl by to správný výlet do Paříže, kdybych nestihl nějaký Paris Walk, tentokrát pařížským kanalizačním systémem. Na místě odchodu jsem byl dříve než průvodce a nějací britští manželé mě považovali za průvodce, což mě celkem pobavilo, nečekal bych průvodce o holi. Kanalizace je technicky velmi zajímavě řešena, a různé místní zkazky opravdu pobaví, například tam opravdu jednou našli živého krokodýla. Sice jsem se původně bál toho, jak to bude dole smrdět, ale protože se Pařížané připravovali na další pracovní víkend, tak dole byly nejvíc cítit prací prostředky.

Poznámky k Paris Photo stejně jako minule zakončím seznamem autorů a jejich výtvorů, které mě výrazně zaujaly. Ne u všech jsou odkazy, ale to je jen mojí neschopností je najít, případně tím, že jsem si chybně napsal poznámky.